Desatero mojí mámy, jak mi zaručeně otrávit tenis a zkazit radost
Zásadně vytahuj trauma zvané „tenisová stěna“
Kdykoliv mám dobrou náladu, užívám si klidný den nebo běžím své tempo u asfaltky, vytasí se s nápadem: „A nešla bys přece jenom zkusit tu stěnu?“ Vteřinový návrat všech frustrací z covidu je zaručen.
Nepochopitelná ignorace základní fyziky
Marně jí vysvětluju, že u stěny se údery nenaučím, protože je prostě neumím. Její neprůstřelná logika ale zní: „No vidíš, tak u té stěny se je naučíš!“ To, že stěna nenahazuje měkké míčky jako trenérka, ale vrací moje špatné údery rychlostí světla přímo do mé holeně, zásadně přehlíží.
Ignoruj historická fakta a ztráty na míčcích
Je úplně jedno, že jsem jí stokrát popisovala, jaká to byla ostuda u Dubu i po celém Hamráku. Máma dál tváří v tvář faktům tvrdí, že ty tenisáky na dně Botiče a v hlubinách Krčáku byly jen „drobné nepřesnosti“.
Navrhuj úsporný plán ala „ušetříme za trenérku“
Proč platit trenérku na kurtu, když máme beton u lesa zadarmo? To, že u stěny bez naučené techniky vzniká riziko zabití kohokoliv v okruhu 50 metrů (včetně trenérky samotné), je přece nepodstatný detail.
Zpochybňuj čistou radost z běhání
Když běžím svoje dvě kola na Hamru a mám radost, že mi to šlape, přispěchá s myšlenkou: „A proč u toho běhání radši nedržíš v ruce raketu?“ Protože běh bez nekonečného lovení míčků v křoví je pro ni očividně moc nudný.
Strategické načasování úderu
Představa stěny se nevytahuje, když uklízím nebo pracuju. Přichází přesně ve chvíli, kdy si v klidu sednu s kávou a těším se na pohodu: „Předpověď na zítra je hezká, co takhle ta stěna?“
Tvoje nepoužitelnost u stěny je jen „nedostatek vůle“
Když jí vysvětlím, že misto tenisu jen panicky máchám raketou jako plácačkou na mouchy a pak sprintuju přes celý areál, zhodnotí to chladnokrevně: „To chce jen cvik, podruhé už tomu odraženému míči uhneš!“
Tajná hrozba pro trenérku
Neustále udržuje ve vzduchu riziko, že tento svými slovy „geniální nápad“ vnukne mojí trenérce. Takže se na každý trénink od roku 2024 obávám, s čím trenérka přijde.
Reputace běžkyně je jí ukradená
Lidi mě tu znají jako běžkyni. Máma ale očividně touží po tom, aby všichni v okolí viděli moji autorskou tenisovou show plnou skoků do výšky, chytání míčů z větví a trefování vlastní nohy.
Opakování je matka otravování
I když dostane jasné, hlasité a logicky zdůvodněné „NE“, za týden se zeptá znovu. Protože co kdybych si to přes noc rozmyslela a dostala chuť poslat další sérii tenisáků od zdi přímo do Krčského lesa! 😂