Já a zimní běh: Celoroční vášeň, kterou zastaví jen ledovka a sníh

Pro většinu lidí končí běžecká sezóna s prvními podzimními plískanicemi. Pro mě ne. Běhám celoročně a zimní běhání má pro mě neopakovatelné kouzlo – mrazivý čistý vzduch, liduprázdné cesty a ten úžasný pocit, když se po doběhu vrátím do tepla domova.

Mám ale dvě jasné hranice, přes které vlak: a nejedeledovkasouvislý sníh.

Když zima běhu přeje (a pořádné vrstvy těla)

Pokud se venku drží „jen“ mráz, suchá zima nebo sychravo, nic mě nezastaví. Moje zásada číslo jedna pro mrazivé dny je ale teple se obléct. Žádné šetření na vrstvách!

Můj neprůstřelný zimní outfit vypadá takhle:

• Tričko jako základní vrstva na tělo

• Mikina

• Teplá fleece mikina, která drží poctivé teplo

• Vesta

• Běžecká bunda nahoře jako štít proti větru

K tomu čepice, nákrčník a rukavice. Když je člověk pořádně zabalený, mráz nemá šanci a běh je čistá radost.

Moje dvě stopky: Ledovka a sníh

Jakmile ale přijde mrazivé varování v podání ledu nebo sněhové pokrývky, běžecké boty zůstávají v botníku. A má to své velmi dobré důvody:

1. Ledovka (zrádné zranění): Běh na náledí není o sportu, ale o hazardu se zdravím. Jeden neopatrný krok a následný pád může znamenat natržený sval, vyvrtnutý kotník nebo zlomeninu. Riziko za ten jeden trénink jednoduše nestojí.

2. Hluboký sníh a břečka: Běh ve sněhu neuvěřitelně přetěžuje achillovky a kotníky, protože noha neustále prokluzuje a boří se. Místo plynulého kroku je to spíš trápení a promáčené boty jsou zárukou ledových nohou.

Zásada celoročního běžce

Běhat celoročně neznamená jít přes mrtvoly. Znamená to znát své tělo, pořádně se navléknout a umět odhadnout podmínky. Když je venku ledovka nebo sníh, dám si pauzu, počkám, až chodníky roztají, a jakmile je čisto, zase s chutí vyběhnu!