Alergik na trati: Běhám 2,5 kola kolem Hamráku a co jako?

Jaro a léto jsou pro většinu lidí synonymem pro sluníčko, pohodu a romantické procházky kolem vody. Pro průměrného alergika je to ale sezóna, kdy se vzduch promění v neviditelné minové pole naplněné pylem, travinami a mikročásticemi, které mají jediný cíl: totálně ti ucpat dýchací cesty a vyplakat ti oči z hlavy.

A co udělám já? Místo toho, abych zalezla do vzduchotěsného krytu s čističkou vzduchu a koňskou dávkou antihistaminik, obuju tenisky a jdu si dát rovnou 2,5 kola kolem Hamerského rybníka.

Troubení slona v tempu 5:00 na kilometr

Běhat kolem Hamráku s alergií má své specifické akustické i vizuální kouzlo. Zatímco ostatní běžci elegatně ladí rytmický nádech nosem a výdech ústy, má dechová metodika připomíná spíše rozzuřeného slona v africké savaně.

Jedno kolo na rozjetí, druhé na pročištění dutin a u toho půlkola navíc? Tam už z mého hrudníku vychází čisté, hluboké sloní zatroubení, které spolehlivě rozhání kačeny na hladině i přilehlé rekreační sportovce. Lidé kolem si občas myslí, že prožívám hlubokou osobní katarzi, protože mi po tvářích tečou potoky slz a zním jako ornitologická rarita. Omyl. To jen kvetou břízy u břehu. Ale víš co? A co jako!

Metodika „Alergický zen“

Tradiční sportovní příručky by ti řekly: „Když je vysoká pylová informační hodnota, raději zůstaňte doma.“ Jenže to by člověk nemohl dělat vůbec nic. Běh na Hamráku má totiž svoje vlastní pravidla:

1. Červené ponožky a jasný cíl: Když už smrkáš a troubíš do rytmu kroku, alespoň u toho vypadáš stylově. Podpora kořenové čakry funguje spolehlivě i proti pylové kalamitě.

2. Překonání krize na druhém kole: První kolo protrpíš, během druhého tvoje tělo zjistí, že alergii prostě bude ignorovat, a na tom posledním půlkole už jen lehce proplouváš v absolutním zenu (až na to občasné sloní zatroubení do zálohy).

3. Přírodní inhalace: Sladká vůně vody, stromů a čerstvě posekané trávy je sice pro imunitní systém lehký šok, ale pro duši naprostá odměna.

Vítězný doběh

Když dokončím těch 2,5 kola a zastavím se u vody, ten pocit za to vždycky stojí. Pyl si může kvést, jak chce, příroda si může vymýšlet jakékoliv překážky, ale kilometráž je v cíli a endorfiny fungují spolehlivěji než jakýkoliv nosní sprej.

Takže všem, co se ptají, jestli se s alergií dá normálně běhat u vody: Dá. A že u toho člověk občas zatroubí jako divoký slon? A co jako!