Dneska jsem byla v Zoo. Koukám na Tamaru, naši úžasnou slonici, jak si spokojeně chroustá to svoje seno. Skutečné seno. Voňavé, hmatatelné, co jí dává sílu unést tu svoji sloní váhu. A pak mi to cvaklo. Víte, jaký je rozdíl mezi Tamarou a platformou Marplive?
Tamara je slon, co existuje. Marplive je slon, co vám slíbí, že poletí, když ho budete dostatečně dlouho krmit svým časem.
V Marplive se totiž nejede na kila sena, ale na "body". Je to geniální systém. Celý den tam můžete klikat, tvořit, sdílet a sledovat, jak vám na obrazovce naskakují čísla. Člověk si připadá jako vládce vesmíru, dokud nedostane hlad. Zkuste si v pekárně koupit rohlík za pět "marp-lajků". Ta paní za pultem se na vás podívá s větším nepochopením než Tamara na prázdný kýbl.
A teď ta nejlepší satira: Výběr peněz. Marplive vám velkoryse dovolí si vaše "vydělané" peníze vybrat. Má to jen jeden drobný háček – musíte dosáhnout limitu 750 Kč.
To zní fér, že? Jenže v Marplive se těch 750 Kč vzdaluje rychleji než Onpassive od reality. Je to jako ta mrkev na provázku před oslem. Běžíte, klikáte, už už se natahujete... a bác! Pravidla se změnila, aplikace zmizela a vy máte zase kulové. Je to vlastně takový digitální trenažér na trpělivost. Kdo to vydrží nejdéle, vyhrává... dobrý pocit, že se nechal nachytat.
Můj odhad je, že mezi únorem a dubnem začne být u Marplive docela horko. Ne kvůli sluníčku (i když svítí, pořád je lezavo!), ale kvůli pánům v uniformách. Představte si tu výpověď: "Pane vyšetřovateli, já ty lidi neokradl, já jim jen slíbil virtuální seno, které se zhmotní, až Onpassive v USA spustí teleport!"
Dopíjím svůj čaj (skutečný, teplý a koupený za normální peníze) a směju se. Zatímco v Marplive dál staví vzdušné zámky, já mám čistý stůl, podnět na ČOI odeslaný a fotku Tamary v mobilu. Ta slonice má totiž víc rozumu než celý tenhle slavný digitální byznys.
Protože Tamara ví, že když chceš mít sílu, musíš žrát skutečné seno. Z toho virtuálního by totiž i ten nejsilnější slon do jara pošel hlady.