Možná jste v poslední době zaslechli tu zkratku – DAC7. Pro mnohé je to strašák, nová evropská směrnice, která nutí agentury a platformy hlásit každý váš příjem úřadům. Já sama jsem si myslela, že mám všechno v pořádku, ale vesmír věděl, že se blíží bouře, na kterou nejsem připravená.
Všechno to začalo v pondělí 26. ledna. Neměla jsem tehdy o nějakém DAC7 ani tušení. Ale cítila jsem neuvěřitelný vnitřní tlak – takové to "vedení", které vás nenechá v klidu, dokud neuděláte určitý krok. Večer jsem sedla k počítači a přes datovou schránku odeslala žádost o rozšíření své živnosti (obor 66).
V tu chvíli jsem netušila, že dělám nejdůležitější krok celého roku.
Teprve o dva dny později, ve čtvrtek, ke mně dorazily informace o tom, co se na nás chystá. Kdybych čekala na to, až se o problému dozvím z médií nebo od agentur, bylo by pozdě. Úřady se totiž v tu chvíli beznadějně ucpaly.
Díky tomu, že mě moji andělé a průvodci "popostrčili" o několik dní dříve:
Moje žádost dorazila na úřad v úterý ráno, ještě než vypuklo to největší šílenství.
Když mi 30. ledna přišel první velký dotazník, byla jsem už legálně krytá.
Zatímco ostatní teď stojí v nekonečných frontách a koukají na červeně svítící chybová hlášení v systémech, já už mám svůj výpis v ruce.
Tento příběh pro mě není jen o "papírech". Je to důkaz, že když se věnujete práci s energií, jako je Reiki nebo Shamballa, vaše napojení na intuici se zostří. Vaši průvodci vědí, co se chystá v materiálním světě, a chrání vás, abyste mohli v klidu tvořit a pomáhat ostatním.
DAC7 pro mě není strašák, ale lekce v důvěře. Důvěře v to, že když nasloucháte svému vnitřnímu hlasu, vždycky budete na správném místě ve správný čas – přesně jako já v ono pondělí v 10:40, kdy se vše propojilo.