Když skřeti narazí na Geopark

Jenže skřeti na Spořilově udělali jednu zásadní chybu. Zapomněli, že jejich revír sousedí s Geoparkem. A Geopark, to nejsou jen kameny na okrasu. To jsou strážci, kteří pamatují doby, kdy slovo "logistika" znamenalo maximálně tak stěhování mamuta z bodu A do bodu B.

Jakmile se ta skřetí, chaotická energie "logistického záseku" pokusila proniknout k mému domu, narazila na neviditelný val. Geopark totiž nevibruje na frekvenci zmatku. Geopark vibruje na frekvenci věčnosti.

Co se stalo v "zákulisí":

• Skřetí GPS v koncích: Skřeti, zvyklí na blikající obrazovky a kódování balíčků, se v energii Geoparku úplně ztratili. Magnetismus těch balvanů jim totálně rozhodil jejich digitální kompasy. Místo aby doručili kabel, začali se motat v kruhu mezi čedičem a žulou.

• Zkrat v systému: Ta čistá, zemská síla kamenů působí na skřetí software jako virus. Proto mi v 20:55 přišlo to zoufalé "Nepodařilo se odeslat". Skřeti totiž zjistili, že do zóny Geoparku jejich lži a "upřesňování" neprojdou. Tam platí pravda – buď balíček máš, nebo nemáš.

• Kamenný klid vs. Skřetí hysterie: Zatímco skřeti v depu u dálnice v panice "upřesňovali" a potili se u monitorů, kameny v Geoparku jen tiše pozorovaly tu komedii. Jejich vibrace mě obalila takovým klidem, že i kdyby ten kabel doručovali až v příští inkarnaci, mně je to fuk.

Skřeti zkrátka podcenili terén. Mysleli si, že Spořilov je jen sídliště, ale on je to energetický polygon. A když se pokusíte doručit "zásek" někomu, kdo má za zády sílu Geoparku a klid slonice Tamary, dopadne to přesně takhle: Skřet se vypne, systém zamrzne a vy se můžete jen královsky smát.