V prvním článku jsem psala o tom, jak lidé uctívají televizi jako novodobého Buddhu. Ale teprve praxe na sídlišti vám ukáže, jak hluboká ta "víra" je. Stačí jedno ranní setkání se sousedkou a máte jasno: Televize není jen bůh, je to dálkový ovladač lidské mysli.
Potkáte sousedku, bývalou zaměstnankyni nějakého úřadu, která má ten "televizní systém" vžitý až pod kůži. S naprostou jistotou vám oznámí: "Ve středu bude teplo, říkali to v TV!"
V tu chvíli je úplně jedno, že se podíváte na předpověď a vidíte 3 °C, déšť a sychravo. Ten člověk už se nedívá z okna. On se dívá do bedny. Televize totiž funguje jako dokonalý vypínač mozku. Jakmile ji zapnete, vaše vlastní smysly, intuice i kritické myšlení jdou spát.
Z pohledu energií, se kterými pracuji (ať už je to Reiki nebo Shamballa), je to fascinující úkaz. Člověk dobrovolně odevzdá svou pozornost a dovolí, aby mu do hlavy "nahráli" program dne.
V TV řekli, že je teplo? Tak bude teplo, i kdybych měla zmrznout.
V TV řekli, že máme mít strach? Tak budeme mít strach.
Ten "vypnutý mozek" je totiž hrozně pohodlný. Nemusíte nic vyhodnocovat, nemusíte být v přítomnosti. Jen sedíte, necháte se ozařovat a pak to jako magnetofon pouštíte dál na chodbách sídliště.
Sídliště je v tomhle kruté. Funguje jako jeden velký zesilovač. Potkáte pár "sídlišťáků" a máte pocit, že mluvíte s jednou a tou samou osobou. Všichni mají stejné zprávy, stejné obavy a stejné (často nesmyslné) předpovědi počasí.
Jako terapeutka v tom vidím obrovský energetický blok. Lidé jsou tak odpojení od sebe a své vlastní pravdy, že raději uctívají mluvící hlavu na obrazovce. Moje sázka o tom, kdy mě zase někdo začne obtěžovat televizními moudry, není jen vtip – je to způsob, jak si od toho vypnutého světa udržet zdravý odstup.
A když zrovna netlačí do hlavy televizní moudra, tak jedou na druhé vlně – na minulosti. Buď citují zprávy, nebo omílají to, co bylo před deseti lety, co kdo komu udělal a jak to dřív (ne)fungovalo.
Z pohledu Reiki a práce s energií je to stejná past jako ta televize:
Televize vás vytahuje z přítomnosti do cizí (často lživé) reality.
Minulost vás zase kotví v něčem, co už neexistuje.
Obojí má ale stejný výsledek: Vypnutý mozek v přítomném okamžiku. Ti lidé vlastně vůbec nežijí "teď a tady". Buď jsou napojení na vysílač v obýváku, nebo na staré křivdy a vzpomínky, které už dávno měly být vyčištěné. Potkat na sídlišti někoho, kdo je skutečně bdělý a vnímá realitu takovou, jaká je (včetně těch 3 °C a deště), je skoro zázrak.