Co si myslí slonice Tamara o DAC7? (Zápisky z výběhu)

Stojím si tak v pražské zoo, přežvykuji seno a sleduji ty lidi s mobily v rukou. Vypadají nervózně. Neustále něco mačkají, mračí se na displeje a mluví o něčem, čemu říkají DAC7. My sloni máme sice velké uši, ale tohle mi hlava nebere.

Kdybych byla v kůži úředníka na Praze 4: Víte, my sloni jsme klidná zvířata, ale když nás někdo zavalí horou nesmyslných úkolů, taky začneme být "vyhořelí". Sleduji ty lidi v kancelářích přes řeku a říkám si: "Chudáci, oni se snaží chytat digitální blechy, zatímco kolem nich probíhá celé stádo problémů." Kdyby se na ně vykašlali tak jako já na prázdný kyblík od jablek, bylo by jim líp.

O těch digitálních trubkách: Lidi se diví, že jim data "netekou". My sloni víme o trubkách své – když se ucpe chobot, je to problém. Ale ten váš český ISDS? To není chobot, to je spíš stará, vyschlá zahradní hadice, kterou se někdo snaží protlačit meloun. Smějí se vám i naši příbuzní na Slovensku? Nedivím se. Tam to možná teče jako Dunaj, u nás je to spíš jako louže po dešti na Spořilově.

Sloní rada na závěr: Mám sloní paměť a pamatuji si doby, kdy věci fungovaly na podání ruky. Dneska máte Matrix, 3D simulace a směrnice, které vás stresují víc než tygr v sousedním výběhu.

Můj vzkaz pro vás? Buďte jako já. Mějte tlustou kůži proti bankám, co vás hned prásknou, a velkou trpělivost s trubkami, co nefungují. A hlavně – věřte svým andělům. Ti totiž na rozdíl od daňového úřadu nelžou a nepotřebují k tomu ani připojení k internetu.

Já se teď jdu v klidu napít. Až vám to PDF v té datovce konečně přistane, zatrubte mi na pozdrav. Já budu vědět, že ta digitální zácpa konečně povolila.