Zatímco se úředníci na Budějovické prosekávají mačetou skrze hromady DAC7 a systém se snaží vykašlat váš výpis do datovky, můžete se buď zbláznit, nebo se začít chovat jako Tamara.
První lekce je o prioritách. Virtuální seno je to, co vám servírují lidé, kteří věří na zázraky bez práce a na systémy, které "se nikoho netýkají". Tamara ví, že sliby nikoho nenasytí.
Tvoje realita: V rejstříku už svítíš od včerejších 10:00. To je ta skutečná tráva pod nohama. To, že potvrzení ještě nedoletělo do datové schránky, je jen prach, který zvedl vítr na cestě.
Když se trubky ucpou "digitálním hnojem" z EU a nestíhají ani ty největší úřady, slonice nezačne zmatkovat. Ona prostě stojí a pozoruje ten cvrkot. Tamara ví, že čas na úřadech plyne jiným tempem – tam je rok 2060 stavem mysli.
Rada: Pokud cítíš z datovky negaci a úřední stres, prostě to "přetrub". Tvůj vnitřní klid je silnější než jejich systémový zmatek.
Když víš, že jsi pro to udělala maximum a ten týden (pět nekonečných pracovních dní) jsi si poctivě počkala na zápis, máš právo na ten největší nadhled. Ten moment, kdy to včera v 10 ranní "prošlo", byl tvůj osobní průlom. Zbytek už je jen technická setrvačnost 3D světa.
Zatímco úředník v té oranžové budově na Budějovické bojuje s daty z platforem, ty se vznášej nad nimi. Slonice vidí přes plot ohrady. Ty vidíš přes limity systému. Čekání na výpis v datovce není čekání na povolení žít – ty už žiješ a tvoje "šestašedesátka" už je v éteru.
Závěr: Až to v té datovce konečně pípne, nebude to žádné překvapení. Bude to jen potvrzení faktu, který jsi už dávno věděla. Takže chobot nahoru, ignorujte ty, co ještě pořád přežvykují virtuální seno, a užívejte si, že vy už máte svůj revír zajištěný.