Byla jsem věrnou klientkou České spořitelny dlouhé roky. Věřila jsem v jejich stabilitu a tradici. Jenže pak přišel moment, kdy se maska slušné banky sesypala a nastoupil nátlak, vyhrůžky výpovědí a arogance, kterou bych od „banky pro lidi“ nikdy nečekala.
Všechno to začalo nevinně. Banka získala pocit, že můj soukromý účet vykazuje známky podnikání. Místo aby mi lidsky zavolali nebo nabídli řešení, spustil se kolotoč, který mi vyrazil dech. Komunikace na chatu a Messengeru se proměnila v jeden velký nátlak.
Žádný dialog: „Buď okamžitě přejdete na podnikatelský účet (samozřejmě s jinými poplatky), nebo vám účet vypovíme.“
Vyhrožování: Žádné vysvětlování, žádná snaha pochopit moji situaci. Jen strohé ultimátum.
Ztráta důvěry: Jako klientka, která řádně platí a využívá služby, jsem se najednou cítila jako někdo, kdo banku obtěžuje.
Nejvíc mě šokovala ta proměna. Ještě před časem byla Spořitelna ochotná, George fungoval, vše se zdálo v pořádku. Ale jakmile se objevil „problém“ v jejich tabulkách, lidskost šla stranou. Agresivní tón na sociálních sítích a neustálé opakování výhrůžek mě utvrdilo v tom, že tady už pro mě není bezpečno.
Víte, co je na tom nejvtipnější? Že konkurence to umí úplně jinak. Zatímco v ČS na mě pouštěli „černou energii“, u konkurence (např. v ČSOB) je založení čehokoliv otázkou pár kliknutí v aplikaci – v klidu, bez vyhrůžek a za férových podmínek.
Rozhodla jsem se tedy pro radikální krok. Nechám si své důchody a trvalé příkazy dožít tam, kde jsou, ale svůj život a peníze přesouvám jinam. Aktivovala jsem si virtuální kartu u jiné banky a poprvé po letech cítím klid.
Nenechte si líbit šikanu jen proto, že jste u banky 20 let. Tradice není omluva pro aroganci. Pokud vám banka místo rady začne vyhrožovat výpovědí, je to jasné znamení, že si vašich peněz neváží. Moje recenze na mapách už svítí a věřím, že můj příběh pomůže i ostatním, aby se nenechali zastrašit.
Odcházím. Sice postupně, ale definitivně. Protože tam, kde vládne nátlak, končí slušné podnikání.