Můj pohled na "vládce" ZOO: Když se autorita změní v manipulaci a strach
Když píšu o slonech, píšu o moudrosti, která vede skrze respekt a přirozenou autoritu. Jenže v lidském světě, a konkrétně v mé zkušenosti se ZOO Praha pod vedením Miroslava Bobka, jsem viděla pravý opak.Můj pohled na něj není o tabulkách nebo počtu odchovaných mláďat. Je o energii, kterou kolem sebe šíří. A ta energie je těžká.
Byla jsem svědkem situace, kdy pan ředitel procházel kolem svých zaměstnanců u turniketů a v prodejnách suvenýrů. Ten pohled mi utkvěl v paměti. Lidé, kteří tam pracují, v tu vteřinu ztuhli. Nebyl to přirozený respekt k lídrovi, byla to čistá křeč. Stáli tam jako vojáčci u hradní stráže – bez dechu, v absolutním napětí, jen aby neudělali chybu nebo na sebe neupozornili.Ten stres, který z těch pracovníků sálal, byl hmatatelný. Jako senzibil jsem cítila tu tíhu v žaludku za ně. Tohle není zdravé pracovní prostředí, to je energetické vězení postavené na strachu.
Miroslav Bobek na mě působí jako mistr manipulace. Dokáže navenek vytvořit obraz úspěšného a osvíceného ředitele, ale uvnitř toho systému vládne tuhá ruka. Skutečný lídr (stejně jako ta nejstarší slonice ve stádě) svou přítomností lidi uklidňuje a dodává jim pocit bezpečí. Manipulátor je naopak vysává a drží v šachu.Když vidíte lidi, jak se bojí i nadechnout, když projde jejich "šéf", pochopíte, že tady něco hluboce nesedí. Žádný úspěch, žádná nová expozice nestojí za to, aby se lidé cítili jako stroje bez duše, které se bojí vlastního stínu.
Jsem hluboce vděčná, že tato éra "vládce" skončila. Cítím obrovskou úlevu nejen za zvířata, ale hlavně za ty lidi, kteří v zoo denně nechávají své srdce. Doufám, že od pondělí začne pro ZOO Praha nová kapitola s jiným a lepším ředitelem. Někým, kdo přinese lidskost, skutečný respekt a energii, ve které se bude dát znovu volně dýchat.Respekt se totiž nedá vynutit strachem, ten se musí zasloužit. A já věřím, že zoo teď konečně dostane šanci rozkvétat v mnohem zdravějším světle.