Žijeme v době, kdy se staré systémy hroutí před očima. Přesto existují oblasti, kde lidé stále setrvávají v hlubokém spánku a odevzdávají svou důvěru institucím, které je vidí jen jako další řádek v tabulce. Typickým příkladem je slepá důvěra klientů velkých bankovních domů, jako jsou Česká spořitelna nebo Komerční banka. Proč jsou lidé vůči těmto molochům stále tak naivní?
Zvyk je železná košile a tradice dělá divy. Lidé mají zakořeněno, že co je obrovské a má to tradici, to je automaticky bezpečné. Klienti bezmezně věří, že tyhle banky mají přece jejich „blaho“ na prvním místě. Jenže realita 3D světa peněz je jinde – jde o čísla, poplatky, plnění plánů a neustálé nahánění zisků. Skutečná hodnota a individuální přístup se v tomhle systému dávno vytratily.
Podobně jako ve zkostnatělém zdravotnictví, i ve financích panuje strach z vystoupení z řady. Klienti se bojí vzít zodpovědnost za své peníze do vlastních rukou a podívat se pravdě do očí. Banky tento strach živí složitými smlouvami, nečitelnými sazebníky a pocitem, že „bez nich to nejde“.
Každý, kdo alespoň trochu vnímá energie a souvislosti, dříve či později pochopí, že spoléhat se na slepou víru v korporace nikam nevede. Skutečná svoboda začíná ve chvíli, kdy člověk prokoukne tyhle umělé struktury, přestane být naivním kolečkem v cizím stroji a vezme sílu zpět do své vlastní energie.
Až se tenhle přemrštěný papírový systém zhroutí pod tíhou vlastní prázdnoty, největší překvapení to bude právě pro ty, kteří v něm doteď slepě věřili každému slibu.