Mýtus ze Spořilova: Proč jsou Průhonice „daleko“ a Hrad „za rohem“?

Žijeme na Spořilově, v jedné z nejzelenějších čtvrtí Prahy, ale ruku na srdce – občas jako sousedé podléháme naprosto nepochopitelným fámám. Tou největší městskou legendou, která se u nás na sídlišti šíří, je ta o „strašně vzdálených Průhonicích“.

Nedávno, zrovna když se konal víkend Otevírání zahrad, jsem v autobuse linky 138 potkala paní. Nadšeně vyprávěla, že jede na Pražský hrad. Když jsem jí s úsměvem odpověděla, že já už mám za sebou celé dopoledne v Průhonicích, koukala na mě, jako bych se zrovna vrátila z expedice na severní pól.

Pojďme se podívat na realitu, která tuhle spořilovskou pomluvu totálně boří.

Matematika nelže: 15 minut vs. hodina v autobuse

Když se řekne Pražský hrad, většina Spořiláků má pocit, že je to blízko, protože je to „v Praze na metru“. Jenže jak vypadá realita, když ze sídliště sednete na zmiňovanou 138?

1. Autobus s vámi vymete každou zastávku přes Záběhlice až na Skalku (cca 20 minut).

2. Přestoupíte na metro A a jedete na Malostranskou (dalších 14 minut).

3. Vyšlápnete kopec nebo čekáte na tramvaj nahoru na Hrad.

Výsledek? Hodina v trapu, než vůbec projdete bezpečnostním rámem a začnete se mačkat v davu turistů.

A teď moje ranní cesta do Průhonic:

1. Sednu na 135, popojedu kousek k zastávce Nad Pahorkem.

2. Přesednu na 213 nebo 136 a za chvilku jsem na Opatově.

3. Z Opatova mě příměstský autobus sfoukne po dálnici za 8 minut.

Výsledek? Za 15 minut (maximálně půl hodinky, když člověk chytne delší spoj) stojím v Průhonicích.

Když jsou mýty silnější než zdravý rozum

Je to fascinující psychologický úkaz. Pro spoustu lidí je zkrátka mentální bariérou pomyslná tabule „Konec Prahy“. Jakmile autobus přejede dálniční hranici, mají pocit, že jedou do jiného kraje. Raději tak stráví hodinu kodrcáním přes celou Prahu na Hrad, než aby byli za patnáct minut v jednom z nejkrásnějších zámeckých parků u nás.

A přitom přicházejí o hrozitánsky moc. Zatímco se polovina Spořilova mačkala na Hradčanech, já jsem si v Průhonicích v naprostém klidu užívala věci, které normálně neuvidíte – otevřenou pracovnu knížete Silva-Taroucy, rytířský sál a výhled z balkonu, kam se běžně nesmí.

Ponaučení pro příště

Až zase na Spořilově uslyšíte někoho vzdychat, že Průhonice jsou hrozná dálka, klidně se jen usmějte. My, co umíme používat jízdní řády, budeme dál v Průhonicích za patnáct minut, zatímco ostatní budou teprve přestupovat na Skalce.

Nenechte se omezovat fámami – ty nejlepší zážitky máme totiž hned za humny!