Šestý smysl pro poctivost: Proč jsem magnetem na revizory, i když mám roční kupón zaplacený až do příštího století

Jsou dva typy lidí. Ten první typ jede černou jízdou, bez lístku, s kapucí naraženou do čela, v ruce drží načerno převezeného krokodýla a v klidu si v tramvaji smaží řízky. A pak jsem tu já. Člověk, který má roční kupón zaplacený tři roky dopředu, lítačku vyleštěnou švédskou utěrkou a přesto k němu revizor vyrazí přes celou soupravu s rychlostí hladového geparda.

Kdybych nastoupila do metra na Můstku a v celém vagónu seděl jenom prezident, tři hledaní kriminálníci a já, tipněte si, k komu ten pán s taštičkou přes rameno půjde jako první? Přesně tak. Přeskočí prezidentskou ochranku, odstrčí kriminálníka a s vítězoslavným úsměvem mi strčí odznak až do zorničky.

---

Diagnóza: Svítím do tmy jako jaderná elektrárna

Po letech pozorování jsem pochopila, jak tenhle systém funguje. Lidé bez lístku se snaží splynout s tyčí. Dělají, že spí, že jsou z plastu, nebo se zkusí propadnout do podlahy. Vyzařují takové to lehké, panické „hlavně se nedívej do stran“.

Jenže já? Já vyzařuji absolutní, drzé a provokativní čisto.

Moje aura v MHD svítí jako laserová show v Las Vegas a do všech stran vysílá signál: „POZOR, ZDE JE KLID! ŽÁDNÝ STRES, ŽÁDNÁ POKUTA, 100% POCTIVOST!“ A revizor, což je tvor z podstaty odchovaný na lidských výmluvách, jde prostě za světlem. Proč by se dohadoval s někým, kdo mu bude tvrdit, že je zrovna na cestě do porodnice, když si může spravit den u někoho, kdo mu s úsměvem nabídne pípnutí dokladu?

---

Tři nepsaná pravidla mého revizorského magnetismu:

1. Oční kontakt je rozsudek smrti: Stačí se na půl sekundy podívat na jakéhokoliv muže v kožené bundě s podezřele malou taštičkou a je to v pětce. On ucítí můj vnitřní klid a v tu ránu vidí rudě – nebo spíš černě.

2. Připravená lítačka jako vnadidlo: Mít doklad v kapse tak, abych ho vytáhla za 0,2 sekundy, působí na revizory stejně jako vůně pečeného bůčku na vyhladovělého psa. Jdou po mně po čichu.

3. Karmický zákazník roku: Mám podezření, že v Dopravním podniku visí na nástěnce moje fotka s nápisem „Zaměstnanec měsíce – prověřit alespoň 3x denně, ať ta roční jízdenka nepropadne!“.

Takže až mě příště uvidíte v tramvaji, jak podávám lítačku pánovi v civilu ještě dřív, než si sám uvědomí, že je revizor, nedivte se. Není to superschopnost. To je jen můj osobní magnetismus v plné parádě!