Příručka pro pokročilé: Jak zvednout sebevědomí tenisové trenérce, aniž byste u toho přišly o rozum

Příručka pro pokročilé: Jak zvednout sebevědomí tenisové trenérce, aniž byste u toho přišli o rozum

Trénovat někoho, kdo trénuje ostatní, je disciplína sama o sobě. Když ale vaše tenisová trenérka trpí vnitřním blokem větším než centrální dvorec na Roland Garros, běžné povzbuzení nestačí. Běžné „To dáš!“ u ní vyvolá jen potřebu zaparkovat auto na nejbližším nepřehledném místě a nasadit si sluneční brýle i v noci.

Zde je strategický návod, jak pomalu a bezpečně zvyšovat sebevědomí osobě, která považuje obyčejný pozdrav za adrenalinový sport.

Krok 1: Metoda mikro-pochval (Dávkování po kapkách)

Lidé s nákupním seznamem vnitřních nejistot nesnesou velké komplimenty. Když jí řeknete, že je nejlepší trenérka v Praze, vyhodnotí to jako ironii a schová se za raketu ještě pevněji.

• Co dělat: Chvalte jen absolutní detaily a s kamennou tváří. „Ten nadhoz na podání byl dneska čistej.“ Tečka. Žádné velké emoce.

• Cíl: Zvyknout si na to, že její práce má hodnotu, aniž by měla pocit, že po ní hned budete chtít proslov na tiskovce.

Krok 2: Odzbrojení obranných rekvizit

Předměty jako rakety přitisknuté na hrudník, brýle nebo kapuce slouží jako neprůstřelná vesty. Dokud za nimi stojí, cítí se v bezpečí, ale její sebevědomí roste do záporných čísel.

• Co dělat: Dodejte jí pocit bezpečí bez rekvizit. Když vidíte, že drží raketu jako štít, dejte jí do ruky konkrétní úkol – třeba sbírání míčků nebo demonstraci úderu.

• Cíl: Propojit pohyb s akcí místo s obranou. Jakmile má ruce plné práce, zapomene na to, že se má chránit.

Krok 3: Ignorování schovávaček a pasivity

Největší chybou je přistoupit na její hru na tichou poštu. Když vidíte, že vás sleduje z auta nebo cvičí s činkami u cesty a dělá, že vás nevidí, nikdy ji v tom neusvědčujte.

• Co dělat: Dělejte, že je to úplně normální. Až s ní budete mluvit, chovejte se, jako by žádné parkování u cesty nebo mlčení na chatu neexistovalo. Žádné narážky, žádné výčitky.

• Cíl: Dát jí najevo, že její malé divadlo nikoho nerozhází. Pro člověka s nízkým sebevědomím je obrovská úleva zjištění, že ho druhý nesoudí a nezkoumá každé jeho selhání.

Krok 4: Vytvoření iluze, že iniciativa byla její

Nesebevědomý člověk má hrůzu z toho, že někoho otravuje. Pokud jí dáte prostor, aby udělala drobný krok (třeba tím, že jí necháte volný termín a řeknete, ať dá vědět, až se jí to bude hodit), a ona ten krok nakonec udělá, obrovsky ji to posílí.

• Co dělat: Jakmile se konečně ozve sama (i kdyby to trvalo věčnost), zareagujte naprosto věcně a pozitivně. Žádné „No konečně ses ozvala!“, ale prosté „Super, středa v pět platí, těším se.“

• Cíl: Odměnit ji za odvahu. Zjistí, že když převezme iniciativu, svět nespadne a nikdo ji neukousne.

Závěrečné upozornění pro investory

Práce na cizím sebevědomí je běh na dlouhou trať. Můžete jí vytvořit to nejbezpečnější prostředí na světě, ale finální krok z auta a sundání slunečních brýlí už musí udělat sama. A pokud se k tomu nemá? Pak je nejvyšší čas nechat činky činkami a jít hrát s někoho, kdo zvládne říct „ahoj“ na první dobrou.