Jak spolehlivě zapomenout tenisové údery (aneb Čtyřfázový průvodce od covidového dna až ke smrtící trenérce

Jak spolehlivě zapomenout tenisové údery (aneb Čtyřfázový průvodce od covidového dna až ke smrtící trenérce)

Říká se, že jakmile se jednou naučíte jezdit na kole nebo švihnout tenisovou raketou, tělo už to nikdy nezapomene. Jenže pak přijdou životní fáze, které vám zablokují nejen ruku, ale i chuť vůbec cokoliv zkusit.

Pokud chcete tyhle křečovité automaty a vnitřní bloky spolehlivě vymazat z hlavy i z rukou, musíte si přiznat, čím vším si vaše tělo i hlava prošly:

Fáze 1: Covidový zkrat

Všechno to začalo izolací, týdny zavření doma a nesmyslným tlakem. Tělo si z té doby odneslo neviditelný habitus fungovat v permanentní defenzívě. Jakmile vezmete raketu do ruky, mozek okamžitě spouští staré obranářské reflexy: Zatni zuby, zpevni ramena, zmateně uskoč a hlavně neudělej chybu! Výsledkem je čistá pohybová křeč.

Fáze 2: Nepřejícnost a jedovatost okolí

Na covidovou křeč plynule nasedla druhá, daleko zákeřnější facka – lidská nepřejícnost. To je ta fáze, kdy se po vší té izolaci chystáte udělat krok dopředu, ale okolí vám to prostě nepřeje. Místo povzbuzení narazíte na jedovaté pohledy, posměšky a tichou závist k jakékoliv vaší radosti nebo odvaze. Lidé vás zkouší vrátit zpátky do ulity, abyste náhodou nebyla šťastnější nebo lepší než oni.

Fáze 3: Hledání trenérky a strach z ní samotné

Následoval bod, kdy jste sice věděla, že trenérka je jediná cesta dopředu, ale panoval tam regulérní strach z ní samotné. Z té konkrétní živé osoby, která se postaví naproti vám. Bojovala jste se strachem z její autority, z jejího pohledu a z toho, jak před ní budete fyzicky i lidsky působit.

Fáze 4: Našla jsem trenérku! Je pozitivní... a co když mě zabije?

A teď je tu velký finálový zvrat. Trenérka je nalezená! Na první pohled je skvělá, usmívaná, plná energie a hyper-pozitivní. Jenže v hlavě se okamžitě rozbliká nový varovný maják: „Co když je ta její pozitivita jen zástěrka? Co když mě na tom kurtu uštve, zničí, zlikviduje mé poslední fyzické zásoby a v podstatě mě zabije?!“ Po letech v izolaci a mezi nepřejícími lidmi působí příval čisté, nadšené energie jako zbraň hromadného ničení.

Jak tenhle finální nervák přežít a nezdrhnout z kurtu?

1. Pozitivní energie nezabíjí, jen šokuje systém
   Když jste dlouho zvyklá na chlad, izolaci a cizí jedy, upřímná pozitivita a nadšení druhého člověka působí jako fyzický náraz. Tělo to ze zvyku vyhodnotí jako nebezpečí, ale ve skutečnosti je to jen zdravé teplo, na které si musíte chvilku zvyknout.

2. Dávkujte si ji po kapkách
   Nemusíte na první hodině nasadit její vražedné tempo. Když ucítíte, že z vás její nadšení mačká poslední síly, prostě zvedněte ruku: „Dost, pauza, potřebuju se nadechnout a dát si lok vody.“ Trenérka tu není od toho, aby z vás vypustila duši, ale aby vás naučila hrát s lehkostí.

3. Nechte cizí jedy i vlastní katastrofické scénáře za plotem
   Ramena dolů od uší, uvolnit zápěstí a zhluboka prodýchat. Ta paní naproti vám vás nechce zničit – přišla vám vrátit radost ze hry.

Pohybová paměť i sebedůvěra se dají vrátit. Chce to jen vydýchat ten prvotní šok z přemíry pozitivní energie, přestat v trenérce vidět potencionálního kata a uvidíte, že ten první trefený balón středem výpletu