Od prvních krůčků po dvojnásobný Hamrák: Moje běžecká cesta od roku 2024

Všechno to začalo naprosto nevinně. Při běžné prohlídce mi doktorka oznámila: „Máte vyšší cholesterol a máte to ze stresu.“ V tu chvíli jsem jí řekla, že bych se ráda vrátila k tenisu. Jenže v hlavě mi bleskl jiný, okamžitý impuls: začít běhat. Věděla jsem totiž, že pravidelný pohyb dokáže s cholesterolem udělat zázraky. Moje praktická lékařka tomu moc nevěřila – netušila, že její „matrixové tabulky“ brzy začnou padat a cholesterol půjde fakticky dolů.

První a největší výzva: Zkoordinovat dech, nohy a překonat školní trauma

První věc, kterou jsem se musela naučit, byla pro mě jako pro alergika vůbec nejtěžší: zkoordinovat dech, dýchání a pohyb noh.

Alergii a náběh na astma mám už od svých 12 let. Postupně se to sice zlepšilo na celoroční alergii, ale bez léků to zkrátka nejde. Škola v nás přitom zanechala úplně zcestný přístup – tam se jelo jen na styl: „Uběhněte rychle 1500 metrů!“ Vzpomínám si na to z 8. nebo 9. třídy, kdy jsem to kvůli alergii a dušnosti ani neuběhla a nezvládla.

Musela jsem se tedy úplně odnaučit ten školní tlak a najít si vlastní rytmus – sladit dech s krokem noh a najít tempo, které moje plíce i nohy zvládne.

Rok 2024: První vítězství na Chodovské tvrzi

Když jsem v roce 2024 začínala na Chodovské tvrzi, byl každý krok zpočátku bojem. Dech nestačil, nohy pálily a těžkly a tělo si muselo zvykat na pohyb s alergií.

Moje největší osobní vítězství za celý první rok? Utrápená, ale nesmírně vybojovaná dvě kolečka kolem Chodovské tvrze. Když jsem je poprvé zvládla bez toho, abych se udusila, cítila jsem se, jako bych pokořila maraton. Byla jsem na sebe pyšná, protože tato dvě kolečka byla mým prvním pevným základem.

Dnešek: S lehkostí na dvojnásobném Hamráku

Střih do dnešních dnů. Běh se stal přirozenou součástí mého života a to, co pro mě dřív znamenalo vrchol sil, je dnes pouhá rozcvička.

Moje trasa se přesunula k Hamráku (Hamerskému rybníku). Dnes s přehledem zvládnu oběhnout dvojnásobně dvě kolečka kolem celého Hamráku! Kdo to tam zná, ví, že je to oproti tvrzi úplně jiná vzdálenost i terén. Tam, kde bych dřív kvůli dechu po pár minutách padala únavou, dnes běžím plynule, vnímám přírodu, stromy, vodu i kostelík v dálce a celou tu energii si užívám.

JPG

Když tělo i výsledky překvapí

Tento posun mi pokaždé připomene, že limity máme často jen ve své vlastní hlavě – a že naše tělo dokáže zázraky, když se naučíme naslouchat svému dechu a sladit ho s vlastním krokem. Kdyby mi někdo v 9. třídě nebo ještě v roce 2024 řekl, že zbourám lékařské tabulky i alergická omezení a jednou dám dvojnásobný Hamrák s takovou lehkostí, nevěřila bych mu.

Díky vytrvalosti, správné koordinaci dechu i noh a chuti se hýbat se z malých krůčků stala obrovská síla!