Tenis, tenis, tenis: Proč rozcupuju trenéra dřív, než vůbec vstoupíme na kurt?

Mám ráda věci pod kontrolou. A taky mám ráda tenis. Jenže dřív, než stihnu vůbec vytáhnout raketu z obalu a udělat prvních par kroků směrem k antuce, v mé hlavě už běží kompletní rozbor člověka, který proti mně stojí – nebo spíš teprve stát má.

Můj mozek totíž zapíná nekompromisní rentgen ještě dřív, než padne první „Dobrý den“.

Diagnóza: Analýza na první pohled

Proč to dělám? Proč každého trenéra podrobím tak drsnému sítu ještě v momentě, kdy spolu řešíme jen termín přes zprávy nebo na recepci?

1. Čtení energie a záměru: Než mě někdo začne učit, jak správně vytočit boky při forehandu, musím vědět, s kým mám tu čest. Stačí tón glosy, přílišné sebeprezentování nebo naopak absolutní ležérnost, a můj vnitřní radar hlásí červenou.

2. Respekt k vlastnímu času a energii: Když pracuju s energií – ať už v životě, nebo na kurtu – nesnesu povrchnost ani přetvářku. Jakmile cítím, že ten člověk do toho nedává srdce nebo jede jen rutinní šablonu, v duchu ho odpisuju.

3. Ochranný štít: Možná je v tom i kus obranného mechanismu. Když ho v duchu „rozcupuju“ a pojmenuju si všechny jeho slabiny dřív, než začneme, udržuju si odstup a jasné hranice.

Co vlastně hledám?

Není to tak, že bych chtěla být zlá. Hledám parťáka. Někdo, kdo nepotřebuje dokazovat své ego na můj úvazek, ale kdo opravdu vnímá mé tempo, mé tělo a můj styl. Někoho, kdo má přirozenou autoritu, ale zároveň lidskost a nadhled.

A dokud takový trenér nepřijde, zůstává můj vnitřní kritik v plné polotovosti.

Kdysi jsem si říkala, jestli nejsem až moc náročná. Dneska vím, že je to prostě můj kompas. Když už někoho pustím na svůj kurt, musí to stát za to