Tenisový bag na útěku

Tašku už měla plnou zubů. Léta ležela v koutě předsíně, kde sloužila výhradně jako lapač prachu a němý svědek všech tvých výmluv („Dneska moc fouká“, „Cítím křeč v rameni“, „Tenisová zeď na mě kouká moc agresivně“).

A tak se jednoho úterního rána tenisový bag značky Head prostě vzepřel.

Rozepnul svůj hlavní zip, vyhodil dvě tři staré kovidové roušky, které v sobě tajně opatroval od roku 2020, a po popruhách se jako obří housenka proplížil ze dveří přímo na chodbu.

„Když ne ona, tak já!“ zašustil odhodlaně svými syntetickými švy.

---

Fáze 1: Jízda v tramvaji č. 11

Nástup do jedenáctky směrem na Spořilov byl trochu dramatický. Bag neměl lístek, ale naštěstí vypadal tak sportovně a drahocenně, že si revizor myslel, že patří vysokému chlapíkovi vedle, a raději koukal z okna směrem na Michli. Bag se mezitím elegantně opřel o tyč a uvolněně pohupoval v zatáčkách. Poprvé za pět let se cítil užitečný.

Fáze 2: Příchod na Hamr v Záběhlicích

Když bag doskákal až k recepci na Hamru, nastalo ticho. Paní za přepážkou zrovna dopíjela kávu: „Dobrý den, máte rezervovaný kurt?“ Bag mlčel. Jen zlehka zacinkal karabinou na klíče. „Šatna číslo tři, klíček máte v zámku,“ povzdychla si recepční. V Záběhlicích už viděla všechno.

Fáze 3: Zápas století a Botič

Bag doskákal až na kurt č. 4. Postavil se hrdě do rohu u sítě, rozepnul kapsu a na antuku pomalu vysypal tři žluté míčky Wilson. Raketa sama vyklouzla z obalu, naskočila do vzduchu a byla připravená k podání.

Jenže v tu chvíli to přišlo.

Místo protihráče se na druhé straně kurtu objevil Botič. Záludný potok v Záběhlicích, který jen čeká na každý nepřesný úder.

Raketa se ve vzduchu zatřásla. Míček nadskočil. A bag v tu chvíli pochopil úplně všechno. Došlo mu, proč teniskám v předsíni trvalo tak dlouho, než se odhodlaly vyrazit out. Zmocnila se ho čistá, nefalšovaná pohybová křeč.

„Ježišmarjá, co když ten míček spadne do Botiče? Co když mě uvidí trenérka a bude moc pozitivní?!“ zpanikařil bag.

---

Pointa

O deset minut později viděli kolemjedoucí cyklisté nevídaný výjev: Po chodníku směrem od Hamru zmateně utíká černorůžový tenisový bag, za ním se skákavě kotálí tři žluté míčky a z kapsy mu trčí cedulka:

„Už nikdy více. Zlatá předsíň. Vracím se k běhání kolem Hamráku!“